.....recenze...názory.....články....akce... Tyto internetove stranky se budou vylepsovat











Pozdně letní poezie

Trest

Vojtěch Smolík
Víčka má se otvírají,
sny se náhle ztratily,
šelest kroků zří mé smysly,
kroky ho prozradily.

zloděj drze kliku bere,
v mysli majetek můj má,
pokud hluku neubere,
probudí se žena má.

klikou zabral,teď je uvnitř,
ve tmě jsme si tváří v tvář,
nevidí mne, jde tak dále,
je to zloděj, je to lhář.

pokračuje k svému cíli,
k ložnici mé nejbližší,
nezaváhá ani chvíli,
nic ho teď nevyruší.

Dveře zlehka otvírá,
sahám po zbrani,
vím, jaké on zdání má,
kolt též svírá v dlani.

oddychuje žena má,
on naklání se nad ní,
ve snu však ho nevnímá,
dech se mi jen tají.

sahá hnedle po truhle,
co vedle družky leží,
určitě jde po zlatě,
to je oč tu běží.

s lupem chtěl by ztratit se,
však já ve dveřích stojím,
dobrý nápad zbrojit se,
koltu se nebojím.

náhle zmetek spatřil mne,
na místě hned ztrnul,
síly jsou vyrovnané,
kéž jen bych neminul.

strach jsem uzřel v jeho očích,
vypadá tak nevině,
výstřel náhle ticho prostřih,
kulka svůj cíl nemine.

truhla s lupem padla na zem,
zloděj k zemi kácí se,
život skončil jemu rázem,
krev po zemi řine se.

neomylná byla rána,
učinila za dosti,
zloba byla potrestána,
chvála spravedlnosti.
-------------------------------
Siréna houká,
anton se blíží,
sedím na zemi,
a bolí mě v kříži.

porušil jsem přikázání,
zabil lidskou bytost,
byl to ale sprostý zloděj,
tak zatlačím svou lítost.

hlouček policie vchází,
dramatická chvíle jest,
hudba už jen tady schází,
vstávám z tedy na protest.

kdo je ten muž, ležíc tady,
je mrtvý ? či opilý
ptá se mě teď na mrtvolu,
policista otylý.

Uviděl hned krve louži,
stékajíc po podlaze,
tento pohled srdce souží,
hned vyhlíží neblaze.

Vloupal se Nám do příbytku,
je to zloděj se zbraní,
zastřelený mým koltem,
ten Nás před Ním ochránil.


sejměte mu prosím masku,
odhalte nám jeho tvář,
nejedná se o nadsázku,
je to krvelačný rváč.


leží tady nějaký dopis,
co je na něm napsané ?!
žádný kolek. žádný podpis,
není poštou poslané.

promiňte mi, mám moc dluhů,
omlouvám se mami, tati,
musím platit vymahači.
včas Vám všechno zlato vrátím.

tvář obavy potvrdila,
pod maskou je můj syn,
krev se mi v žilách zastavila,
pomyšlením na můj čin.

krev, kterou mám na triku,
nedokáže nikdo smýt,
s touto vinou na duši,
nedokážu dál již žít

zbraň svou náhle obrátil,
nedokáže dál už žít,
kulkou lebku rozdrtil,
za synem teď může jít.
03.11.2013 10:20:10
Vojtěch Smolík
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one